Navazujeme a dále rozvíjíme principy, které uvedla do života italská lékařka a pedagožka Marie Montessori. Ctíme její geniální myšlenky a postřehy, které jsou i po více než 100 letech nadčasové a vycházejí z hluboké moudrosti této ženy, ke které došla svojí vnitřní cestou. Pohled na celek, souvislosti, principy, vzájemnou propojenost, řád, kterou Marie Montessori zavedla pod pojmem Kosmická výchova, je prvotní podstatou celého učení, seznamování dítěte s vesmírem, světem a samo se sebou. Od celku je teprve možné jít k jednotlivostem, k detailům. Obrazně řečeno vlastně nejdříve tvoříme pavučinu, pevně ukotvenou, odolnou, respektující jasný řád a stavbu, ve které se postupně budou zachycovat jednotlivosti – kapičky rosy, které rozzáří vycházející slunce poznání s údivem, úctou a na rtech nevysloveným nebo vysloveným AHA…
Kdo vlastně jsme? Odkud pocházíme? Kde jsme? Co je kolem mě? Proč jsme tu, a jak můžeme přispět?
Pavučina pro první stupeň základní školy se skládá z pěti Velkých příběhů: Příběhu O stvoření vesmíru a Země: Bůh, jenž nemá žádné ruce. Druhý příběh vypráví O zázraku vzniku a rozmanitosti života, třetí příběh O příchodu člověka a jeho darech. Čtvrtý příběh popisuje vývoj písma a dar poslání písma, pomocí kterého jsme schopni vytvářet v představách obrazy, zaznamenávat a předávat tyto vize pomocí slov. Poslední, pátý příběh, vypráví O vzniku a vývoj čísel, logice a selském rozumu.
Cílem Kosmické výchovy a tudíž vzdělání na prvním stupni základní školy je rozvoj celistvé osobnosti dítěte v globálním měřítku. Vnímání odlišností, jiných kultur, jiných názorů, vede k toleranci, zvídavosti a v uvěření v to, že tzv. „pravda“ není jen jedna, ale pohledů na danou věc existuje mnoho. Množství různých úhlů pohledu nám umožňuje klást si otázky a sám na ně hledat odpovědi. Umožňuje nám také podnítit představivost a touhu k dalšímu zkoumání.
Úlohou vzdělání v této době je pochopit svět jako celek, v němž mohou jednotlivci, různé kultury a národy existovat v mírovém soužití. Každý člověk je vybaven dary: city, rozumem a rukama, svojí jedinečností tak přispívá k harmonii celku, což v sobě nese ohromnou zodpovědnost za vše, co vykoná, co nevykoná, za vše, co řekne i neřekne. Stává se tak plně vědomou součástí celku, se svým pevným a nenahraditelným místem. To přináší radost a uspokojení.
Rádi bychom s takto „jinými“ dětmi – které prošly tímto způsobem učení se – pracovali a společně tvořili i ve druhém (6. – 9. Tř. ZŠ) a třetím (SŠ) stupni. Tak, aby děti mohly ukončit uceleně vzdělávání tímto způsobem až maturitní zkouškou. V duchu spolupráce, podpory objevování a samostatného zkoumání, umění vyjádřit svůj názor a uchopení své jedinečnosti a svých darů. Zároveň ukotveni v pravidlech, zodpovědnosti, ve svém těle, vědomém prožívání svých emocí, zdravých vztazích, ohleduplnosti, víry v sebe a své kvality.
Je to začátek nové generace dětí, které budou vnímat svobodněji, v souvislostech a srdcem. Pomozme jim společně. Třeba tím, že budeme dále měnit sebe, náš způsob rodičovství, způsob vzdělávání. Třeba tím, že najdeme vhodné místo k tomu, aby děti mohly v započatém způsobu učení pokračovat i po páté třídě. Buďme jim opravdovými průvodci na tomto světě, spojme se. Cíl je společný – naše děti.